- DC-Custom drums.cz
- Historie Sonor drums
Historie Sonor drums
Pokud se podíváme na vývoj bicích nástrojù obecným pohledem uvìdomíme si, že moderní bicí souprava se skládá z èinelù pocházejících z Turecka nebo Èíny, tom tomù a basových bubnù, které vznikly v Africe, ale pøitom se jejich moderní vývoj realizoval nejenom v Americe, ale i v Evropì. Kupodivu hnacím motorem vývoje bicích nástrojù na obou kontinentech bylo vojenství, které v té dobì potøebovalo bubny ke své èinnosti. A tak se dostáváme pozvolna k rodinì Linkù, kteøí se svou rodinou firmou Sonor ovlivòují svìtové bubenictví už více než 140 let.
továrna Linkù ve Wiessenfels v roce 1888
Byly to právì nástroje vojenských kapel, symfonických orchestrù a spolkù, které byly v tehdejším Nìmecku velmi rozšíøené. Byli to rovnìž nìmeètí skladatelé, kteøí psali vìtší a lepší party pro bicí sekce. Èlenové tìchto kapel zase požadovali lepší a kvalitnìjší bubny, které se pak dostávaly i mimo vojenský prostor mezi civilní hudebníky a tak se vše rozvíjelo pomìrnì dynamicky. Z uvedeného vyplývá, že v Nìmecku existuje tradice výroby bubnù sahající do daleké do minulosti.
Johannes Link
Nejznámìjším výrobcem bubnù v zemi je dnes spoleènost Sonor, kterou již 146 let provozuje rodina Linkù. Firmu založil v roce 1875 Johannes Link, který byl soustružníkem a koželuhem. Johannes Link zaèínal s výrobou vojenských bubnù a bubnových blan ze zvíøecích kùží, ale bìhem následujících 25-ti let se jeho továrna ve Weissenfelsu, nedaleko dnešního Lipska rozšíøila co do velikosti i sortimentu nástrojù, které vyrábìla. V roce 1900 už spoleènost vyrábìla celou øadu špièkových bicích nástrojù. Katalog z roku 1899 ukazuje položky jako pedály, malý bubínek s nezávislým ladìním pro každou blánu a dokonce i stojan na malý bubínek – to vše jsou dnes vìci, které považujeme za samozøejmé, ale tehdy to byly nejnovìjší technické vymoženosti. Tak se stalo, že si už v roce 1907 zaregistroval Johanes Link své první logo Sonor (slovo sonor pochází z latiny a znamená zvuk, zvuèný)
Johannes Link zemøel v roce 1914 a jeho nástupcem se stal jeho syn Otto. Spoleènost ve Weissenfelsu pod vedením Otty Linka prosperovala dalších 36 let a to i pøesto, že se Otto jako majitel firmy vìnoval spíše politice a pùsobil jako honorární konzul ve Švédsku, což se v budoucnu ukázalo jako velmi prospìšné, zároveò to nemálo pøispìlo ke zvýšení obecného povìdomí o znaèce Sonor.
Otto Link
Po válce v roce 1946, kdy se Nìmecko rozdìlilo na východní a západní se Ottùv syn Horst rozhodl vystìhovat se z východní èásti Nìmecka kotrolované Rusy a pøestìhoval se do britského sektoru a od britské armády odkoupil nepoužívaný vojenský barák, ktery se následovnì stal první továrnou Sonor v západním Nìmecku. Horst Link tak zaèal podnikat v souèasném sídle spoleènosti v Aue ve Vestfálsku. Zaèal tím, že vyrábìl pouze bubny. Pùvodní továrna Sonor ve Weissenfelsu byla nyní ve východním Nìmecku, stejnì jako Horstova matka a otec.
vojenský barák sídlo Sonoru v roce 1946
Když byla v r. 1950 uzavøena hranice mezi NDR a NSR, bylo jen otázkou èasu, kdy bude pùvodní továrna Sonor vyvlastnìna a zestátnìna. Urychlenì byly provedeny pøípravy na útìk Otto Linka a jeho manželky na Západ a ve chvíli když pøišla policie, aby Ottu zatkla, pomohla mu k útìku jejich služebná, která policisty zdržela a Otto utekl oknem v zadním traktu budovy a podaøilo se mu tak uniknout. Paní Linková opustila NDR až o nìkolik mìsícù pozdìji a její pøechod na Západ byl rovnìž dramatický. Otec a syn se tedy na Západì znovu setkali, ale díky historickým událostem nevlastnili v podstatì nic, mimo vojenského baráku v Aue. Potøebovali pozemek, na kterém by mohli postavit továrnu, potøebovali kvalifikovanou sílu a potøebovali kapitál. Místní komunita v Aue je pøivítala s nadìjí, že se v této èásti Nìmecka vybuduje nìco nového, vzniknou nové pracovní pøíležitosti a tak nebyl problém získat pozemky, které potøebovali. Další pomoc pøišla z neèekané strany.
Švédská šlechtièna, princezna ze Sayn-Wittgensteinu, žila a vlastnila pozemky nedaleko Aue. Tehdejší švédský král mìl Ottu Linka v oblibì a vážil si ho od doby, kdy byl konzulem ve Švédsku. Když se král doslechl o Ottovì útìku na Západ, kontaktoval princeznu a navrhl jí, že by mohla pomoci jeho starému pøíteli zachránit jeho rodinný podnik. Princezna se tak stala spoleèníkem spoleènosti a zùstala jim až do konce 70-tých let. Vybudovat firmu znovu a z nièeho byla tìžká práce. Rodinì se podaøilo udržet ochrannou známku „Sonor“, kterou si nechala zaregistrovat v roce 1907, ale z desetiletí práce a budování firmy ve Weissenfelsu zbylo jen velice málo. Dokonce i zkušenosti, jak by se dnes øeklo know-how, které nabývali pracovníci firmy bìhem dlouhých let byly vìtšinou ztraceny.
Dvìma øemeslníkùm z Weissenfelsu se rovnìž podaøilo uprchnout na Západ a pøipojili se znovu k Sonoru a zaèali školit nové lidi z oblasti, kde døíve neexistoval žádný zpracovatelský prùmysl, pouze zemìdìlství. Trvalo dalších deset let, než mìli dostatek kvalifikovaných øemeslníkù, aby mohli spoleènost rozvíjet tak, jak chtìli. Toho se ale nedožil Otto Link, který zemøel v roce 1955.
logo z roku 1955
pohled na továrnu v roce 1966
Horst Link øíká, že smrt jeho otce pro nìj byla dvojnásobnou ranou, protože se v té dobì ještì necítil být pøipravený pøevzít spoleènost, která se v té dobì ještì nedostala z problémù zpùsobených pøesunem výroby z východu na západ, jenže jak to bývá, nemìl na vybranou. Pod jeho vedením Sonor pomalu, ale úspìšnì rostl, teprve až v roce 1975, tedy k výroèí 100 let od založení firmy jeho dìdeèkem, Horst Link dosáhl cílù, které si pøed 20 lety pøedsevzal.
první set z roku 1952
Od roku 1961 má Sonor ochrannou známku se dvìma palièkami, kterou navrhl známým nìmecký grafik Otlem Aicher
V roce 1975 oslavila firma 100 let své existence velkorysým mejdanem za úèasti svìtových bubenických es a bylo pøedstaveno nové logo.
V roce 1993 zpùsobil mezinárodní rozruch Sonor Signature Jet Set, jeho korpusy byly vyrobené z výbìrového javoru, lakované èerným klavírním lakem a osazené hardwarem pozlaceným 24k zlatem. Tento se stál ve své dobe 30 000,- DM a byl tak ve své dobì nejdražším bubenickým setem.
Bylo vyrobeno 50 sad této limitované edice a jejich dnešní cena bude nejspíše astronomická.
Na konci roku 1997 došlo na základì vývoje svìtové ekonomiky k dalšímu velmi významnému kroku firmy, která uzavøela partnerství s èínskou firmou JMT Musical Instruments, která je souèástí èinsko amerického koncernu KHS, výroba levnìjších øad tak byla pøesunuta do Èíny, èímž se soupravy zlevnily, ale jejich kvalita díky v Èínì pøítomým nìmeckým manažerùm zùstala zachovaná. Firma tak získala pøístup k organizaèním a komunikaèním strukturám, které není v Èínì snadné vybudovat a díky koncernu KHS se dostala do jejich funkèní celosvìtové distribuèní sítì. Uvolnìné kapacity v Nìmecku mohl využít k výrobì špièkových nástrojù, èehož samozøejmì využili a firma si tak významnì upevnila pozice na svìtovém trhu. Jen málokdo z oboru nezná ikonické serie jako byly nebo jsou Sonor Lite, Delite, Designer, SQ2 a další produkty.
V roce 2015 oslavila firma už 140 let od svého vzniku a oslavila toto výroèí uvedením serie Vintage, na které je použitý obnovený pùvodní hardware i logo.
Od té doby, do dnešních dní je firma stále stabilní, stále nám pøedstavuje nové, inovované serie bicích nástrojù jak z produkce èínského partnera, tak špièkové nástroje z nìmecké továrny v Aue. Kdo je souèasným šéfem Sonoru zatím nevím, ale po 44 let firmu vedl pan Karl Heinz Menzel, který v tìchto dnech odchází do dùchodu, podívejte se na jeho závìreènou "Factory tour" -tedy prohlídku firmy z 9.12.2021, dìkujeme i my pane Menzel.
Navždy budu vzpomínat na to, že jsme se mohl zùèastnit exkurze do této továrny, stalo se tak v roce 2008, kdy jsme na základì pozvání èeského zastoupení vyrazili na dlouhou cestu, øeknu vám, stálo to za to, tady je historický report z návštìvy ZDE. Poskládal Ivo Honajzer