Letmá historie bubnů Yamaha

Ačkoli byla značka Yamaha založena už v roce 1887, vyrábí bubny teprve od roku 1967. Od tohoto roku byly bicí nástroje pod touto značkou vyráběné ručně, v relativně malé dílně, v Hamamatsu.

Vize jednoho muže

Yamaha byla původně založena jako společnost hudebních nástrojů japonským hodinářem jménem Torakusa Yamaha, který žil v letech 1851 až 1916. Jednoho dne byl požádán, aby opravil přenosné rákosové varhany. Zjistil, že mu tato práce přinesla nesmírné vzrušení a ihned se pustil do výroby vlastního nástroje. To bylo v roce 1887, kdy se narodila jeho společnost. Postupně viděl potenciál pro výrobu západních hudebních nástrojů v Japonsku. O dva roky později založil v Hamamatsu společnost vyrábějící varhany Yamaha. Firma se rozrůstala a tak se v roce 1897 stala firmou s názvem Nippon Gakki Co Ltd. Na přelomu století už měla Yamaha první vzpřímený klavír a o několik let později v roce 1902 první křídlo, které už vypadalo velmi podobně jako dnešní klavíry. Klávesové nástroje od té doby zůstaly základním pilířem společnosti a dnes klavíry Yamaha zdobí koncertní sály, jazzové kluby, studia a domácnosti po celém světě.

První bicí soupravy

V polovině šedesátých let minulého století, kdy nabírala sílu kulturní revoluce a květinové děti braly útokem veškeré kulturní vyžití, se Yamaha rozhodla zaměřit na komerční trhy s rozvíjejícím se moderním životním stylem. Počínaje dechovými nástroji, které začala vyrábět v roce 1965 a založením Yamaha Music Foundation v následujícím roce, které expandovalo do Evropy s Yamaha Europe GMBH sídlícím v tehdejším západním Německu. Yamaha se tak stala dobře známou a uznávanou značkou ještě předtím, než v roce 1967 začala pracovat na svých prvních bicích nástrojích.

První soupravy byly vyrobeny v japonském Hamamatsu. Stejně jako se dnes mnohdy díváme přes prsty na označení "Made In China", nedá se říci, že by na tom v 60-tých letech bylo označení „Made in Japan“ o mnoho lépe. Je dnes těžké si to představit, ale v každém případě se toto vnímání mělo rychle a dramaticky změnit. Už v době ranných snah o výrobu prvních souprav se Yamaha inspirovala v bohaté historii japonských dřevařů, kteří používali po dlouhé roky metodu diagonálních spojů. Tento systém spojování dřevin má v Japonsku svou historickou tradici známou jako "kachikomi" a pevnost takto slepené struktury dřeva je natolik vysoká, že japonští tvůrci bubnů nepotřebovali zpevňovat své poměrně tenké korpusy zpevňujícími prstenci.

K systému diagonálního spoje přidali vzduchový systém pro lisování jednotlivých vrstev korpusu a celý tento proces, který je dnes všeobecně uznáván, se jmenuje "Air Seal System technology". Metoda vzduchového tvarování stalčuje dřevěné vrstvy (dýh) ve válcové formě vzduchovým vakem - airbagem, který pod velkým tlakem vložené dřeviny slisuje. Tento tlak působí zcela rovnoměrně a v každém místě formy stejně. Jeho výsledkem je dokonalý kruhový tvar. Mimoto řezání diagonálních spojů střídajících se vrstev znamená, že když jsou vrstvy zasunuty do připravované formy, mohou být zatlačeny dolů, dokud nejsou švy absolutně těsné, čímž se zabrání mezerám, které se snadno vyskytují v tradičních svislých a rovných švech, kde se jednotlivé vrstvy nemusí vždy precizně sejít a vznikají tak mezery.

Yamaha pokračovala ve vývoji svých souprav, které byly označeny písmey YD (Yamaha drums) - startovací set YD 3000, budget set YD 5000 a v té době nejvyšším modelem byly YD 7000, všechny byly povrchově upraveny zábalem z PVC fólie.

Ubíhaly roky a tvůrci bubnů pod značkou Yamaha nabývali zkušeností. Ale až v roce 1975 přišel frontální útok na špičkový bubenický trh - tehdy byla představena serie YD 9000. Šlo o první bubny kompletně vyrobené z břízy, byly použity celoodpružené, vysokonapětové odlévané mušle a byl použit dnes už klasický Yamaha hardware. Jak čas ukázal, toto byla a stále je mocná trojka.

Bříza pooužitá na stavbu bubnů YD 9000 byla širokolistá domorodá odrůda Hokkaido, kterou dříve Yamaha používala při výrobě klavíru. Basové bubny byly osmivrstvé, zatímco tomy byly šestivrstvé a úložné hrany byly frézovány na 60°. K tomu opět velmi kvalitní a precizně nanesený tzv. klavírní lak a nástroj, který přežil do dnešních dob na předních pozicích byl na světě. Teprve časem si serie YD 9000 vydobyla přízvisko Recording Custom.

V roce 1977 se Yamaha rozhodla rozšířit výrobu a zajistit tak zvýšenou poptávku otevřením závodu na Tchaj-wanu. Tam byla postavena jiná verze YD 9000 s názvem YD9000D, která postrádala průběžné mušle, důvodem byl napjatý rozpočet Yamahy, který neumožnil nákup forem pro tchajwanskou továrnu. Místo toho vyrobili jen koncovky průběžných mušlí ve stejném tvaru, i když dnes nám uniká pointa tohoto kroku jisté je, že to byla dobře vypadající souprava, která má dnes hodnotu, protože jich nebylo vyrobeno mnoho a jsou tudíž vzácné. Tchaj-wanská operace trvala tři roky, poté přebytečnou produkční zátěž převzal závod (Sakae) v Japonsku.

Steve Gadd je jistě umělec, který je známý naprosté většině příznivců bubnování. Osobně se podílel se na na úspěchu YD 9000, zejména na detailech designu a jeho signovaná sada Black Piano Lacquered se stala nejžádanějším a nejkopírovanějším bubnovým setem v 80. letech minulého století.

V roce 1982 Yamaha investovala do nových forem pro vysokonapěťové mušle, které už nebyly vybaveny pružinami jejichž drnčení bylo při nahrávání slyšet. Tyto mušle byly prostě tiché. Brzy každý chtěl sadu 9000 a informace o tom, že jsou to moderní, skvěle znějící bubny do studia, získala univerzální povědomí. Písmeno „R“ v názvu YD9000R vedlo bubeníky k odkazování na sérii „Recording“, i když to Yamaha oficiálně schválila až v roce 1985. Od té doby bubeníci tyto soupravy označují volně jako soupravy „Yamaha 9000“ nebo „Recording Custom“.

Spolu s propagadcí "Recording Custom" se objevil skvělý, ale rozhodně ne zcela čistý marketingový trik, který představoval soupravu Recording Custom způsobem, že jste nabyli přesvědčeni, že bříza je „nahrávací“ dřevo. Ovšem velkou ironií je ten fakt, že všechny ty skvělé americké a britské nahrávky, které jsme uctívali, byly nahrávány převážně na mahagonové (Ludwig a Slingerland) nebo javorové (Gretsch a Rogers) bubny.

V té době a v podstatě to trvá až do dnešních dní, je zvuk břízy vnímán jako více soustředěný a úderný proti javoru, který je vnímán jako tónově jasný a mahagon, je vnímán jako tónově naopak tmavý. Jde především o to, že do doby nástupu marketingových nástrojů bubeníky v podstatě vůbec nezajímalo, z jakého dřeva je nástroj vyroben. Tím, že byla bříza označena, jako "nahrávací" dřevo se všechno změnilo a od té doby je bubeníkovo povědomí lákáno i mateno marketingovými specialisty všech značek.

V roce 1987 oslavila Yamaha 100 let trvání značky. Název společnosti byl změněn na Yamaha Corporation a bylo rozhodnuto rozšířit nabídku o evropský trh a současně snížit náklady na dopravu. Aby toho dosáhli, Yamaha udělala šokový krok koupí britské bubenické společnosti Premier a masivními investicemi do továrny v Leicestershire v podstatě zachránila tuto značku před úpadkem. Yamaha přinesla do Anglie své moderní mušle, korpusy s diagonální švy, vyškolila pracovní sílu a pustila se do výroby bubnů Yamaha po boku Premier. První britské Yamahy se objevily v roce 1989, počínaje levnější řadou Power V a jakmile se výroba rozjela v odpovídající kvalitě, rozhodli se vyrábět pro evropský trch i tehdejší vlajkovou loď Recording Custom. Později přišla na řadu serie Rock Tour Custom (bříza/mahagon) a bubny byly dodávány do kontinentální Evropy, hlavně do Francie a Německa. Prodeje však nebyly tak velké, jak se očekávalo a v roce 1992 Yamaha prodala Premier zpět. Roky Yamahy byly bezpochyby pozitivní záchrannou linií pro Premier, která se tak znovu objevila, jako revitalizovaná, moderní bubnová společnost.

Trhy a móda se zákonitě pravidelně mění a Recording Custom v 90. letech ztratily svou pozici číslo jedna. Tam, kde byla v 80. letech 20. století bříza „in“, převzal v 90. letech javor. Yamaha přešla na Maple Custom, jasnější a otevřenější zvuk, který vyhovoval vyvíjejícím se trendům. Vylepšení rezonance bylo axiomem (axiom je tvrzení, které se předem považuje za platné a proto není nutné jej dokazovat) a bylo doprovázeno přechodem na malé knoflíkové mušle. Dlším krokem ke zvýšení rezonance byl systém odizolovaného zavěšení tomů. Tento trend sílil už od druhé poloviny 80-tých let a tak musela každá bubnová společnost vymyslet nějaký systém, kterým mohla deklarovat zvýšenou úroveň požadovaného. Řešení firmy Yamaha dostalo jméno Yamaha Enhanced Sustain System (YESS) a jeho funkčnost byla podpořena výzkumem akustické laboratoře.

Serie Recording Custom nadále přitahovala zákazníky, ale jejich prodejnost se zmenšovala, zájem byl udržován prostřednictvím příležitostných speciálních vydání.

Ve druhé polovině 90-tých le procházel hudební svět další velkou změnou. Většina nástrojových společností - jak západních, tak východních - přesunula částečně, nebo i kompletně svůj výrobní program do Číny. V roce 1997 Yamaha založila novou továrnu v Hangzhou, asi 200 km jihozápadně od Šanghaje. Toto zařízení začalo s výrobou dechových nástrojů a pochodových perkusí. Vlajková loď YRC byla stále vyráběna v Japonsku. Yamaha pokračovala v inovacích, kdy se serii Abslolute, která ve stejném designu nabízela bubny vyrobené z břízy, javoru a buku (1998). V roce 2000 následovaly dubové bubny OAK serie a Recording Custom nadále strádal.

V roce 2008 společnost Yamaha založila v blízkosti svého sídla v japonském Hamamatsu továrnu na výrobu zakázkových nástrojů, brzy na to vytvořila průkopnickou řadu Phoenix PHX s hybridním korpusem a potvrdila tak svůj tvůrčí potenciál ve výzkumu a vývoji akustických bicích.

Mezitím se Yamaha blížila k době, kdy bude z Japonska do Číny transportována špičková výroba bubnů. Stalo se tak v říjnu 2010, kdy byla otevřena moderní a vyspělá továrna na bubny v Hangzhou Xiaoshan Yamaha, která představuje investici ve výši 10 milionů dolarů. Všechny profesionální produktové řady byly ukončeny a v roce 2011 byla v Xiaoshan zahájena výroba nových špičkových bubnových serií (mimo PHX, které se nadále vyrábí v Japonsku). Obě "dílny" jsou i přes vzdálenost, která je dělí napojeny na stejné materiálové centrum a mají společný výzkum a vývoj. Podobně jaku ve Velké Británii u firmy Premier, nechala Yamaha své technologické zařízení, především vzduchové lisy na korpusy v továrně v Osace, kde pokračovaly výroba špičkových bubnů pod jménem Sakae. Tato skutečnost logicky vyvolala šíření nejrůznějších pověstí a firmě Yamaha nezbylo, než skousnout ret a znovu dobýt své minulé výsostné postavení kvalitou svých nových produktů, nicméně obecné povědomí žije svým životem, který pro mnohé znamená, že přesun do Číny nebyl jen krokem ke snížení nákladů. Yamaha by si velmi přála, aby její zákazníci nevnímali jejich nástroje jako „Made in Japan“, nebo „Made in China, ale jako„ Made in Yamaha “.

Yamaha jako společnost s obrovskou tradici hledí do budoucnosti a snaží se být nadále inovativní. Právě tyto vlastnosti ji přivedly k obrovskému úspěchu serie Recording Custom, který se zcela po právu stal sběratelskou ikonou a zájem o tyto nástroje neutichá ani v dnešní době. Významné investice do Xiaoshanu ukazují odhodlání společnosti v tomto duchu pokračovat. Výsledkem jsou zatím tři serie, které zajišťují tři aspekty potřeb bubeníka. Nejprve došlo k aktualizaci Oak Custom na Live Custom a posléze na Live Custom Hybrid OAK, která je vyrobena ze silnějších dubových korpusů a přináší silný a teplý zvuk. Následovala v roce 2014 uvedená serie Absolute Hybrid Maple, který přinesl nové hákové mušle a nejnovější variantu držáku tom tomu YESS-III. Třetí, zatím poslední uvedenou serii jsou nové Recording Custom, které byly a jsou stále silnou značkou a patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co kdy Yamaha uvedla na trh. Připravovaný "facelift" ovšem nebyl zcela jednoduchý, bylo zapotřebí nahradit nedostupnou Hokaido břízu odpovídajícím materiálem. Parametrům odpovídá severoamerická bříza, která byla nakoupena už v roce 2012. Šéfové projektu Nori Ishimatu a Ziggy Okamota logicky znovu přizvali do týmu Steva Gadda, který byl letitým příznicem této serie a jeho úsudek a uši byly devizou, kterou nemohli pominout. V roce 2013 došlo k první společné schůzce, která měla za cíl vylepšit nový nástroj dle poznatků mistra Gadda. Jak je známo Steve Gadd byl vždy spokojený s tomy, nicméně basový buben dle jeho názoru potřebuje větší hloubku a kulatost (sám hraje na javorový basový buben ve svém signovaném setu). V jeho programu bylo i přání, aby kovové bubínky byly stejně jednoduché a přizpůsobivé jako legenda od Ludwiga Supra Phonics, na který hrál dlouhé roky. V únoru 2014 byla v Tokiu připravena druhá sada vzorkových bubnů z hliníku, mosazi a nerezové oceli k vyhodnocení. Poté v srpnu 2014 proběhlo v New Yorku druhé hodnocení zahrnující i vzorky basových bubnů vyrobených z šesti, osmi a 10-ti vrstvých korpusů s různými úložnými hranami a různou váhou mušlí.Třetí hodnotící zasedání se konalo v červenci 2015 na Stevově domovské základně ve Phoenixu v Arizoně. Výsledkem byl basový buben vyrobený z nejtenčího, šestivrstvého korpusu, při změně úhlu úložných hran z 45 ° na 30 °, výsledné bubny měly silnější, zaoblený basový tón se širším dynamickým rozsahem. Steve také požadoval nový zvedák pro 20" basový buben, který umožňuje dopad do středu blány, což mu dává téměř stejný pocit jako při hraní na 22" buben. Malé tomy budou vybaveny klasickými držáky YESS, tedy stejně jako tomy za posledních 20 let. Nejedná se o nejnovější držáky YESS III. používané na Absolute Hybrid Maple. Důvodem je to, že nechceme příliš vylepšovat sustain, ale zachovat suchý a soustředěný zvuk s rychlejším rozpadem, což je trvalý charakter řady 9000.

Stejně jako všechny světové bubnové společnosti, spoléhá Yamaha na nestálé chutě a módy bubenického světa. Je však jisté, že díky působivé čínské megatovárně, kterou podporuje japonská výzkumná laboratoř, k tomu bezkonkurenční zkušenosti a znalosti v mnoha oblastech produkce hudebních nástrojů, bude Yamaha nadále pokračovat v hledání progresivních řešení výroby bubnů a nabízet produkty, které potěší bubeníky na další desítky let. Poskládal Ivo Honajzer