Společnost Slingerland Banjo Company byla založena v roce 1923 členy rodiny Slingerland v Chicagu. Zpočátku se vyráběly pouze ukulele, banja a kytary. Výroba bubnů začala v roce 1926. První katalog Slingerland byl vydán v roce 1928 a obsahoval bubínky s trubkovými mušlemi, jako jsou modely Fancher a Tone Flange, spolu s basovými bubny v různých perleťových a jiskřivých fóliích.

 

Vyráběly se i kovové korpusy pro snare a v katalogu jste našli i rytý snare , který se jmenoval „Black Beauty Artist Model“. Na hardware bylo aplikováno simulované zlacení neboli Artgold, což vytvořilo úžasný kontrast k černě pokovenému korpusu. Mechanika strunění Speedy Sure Hold byla použita na všech bubnech kromě modelů z nižších řad. Modely Black Beauty Artist byly představeny v roce 1928 a byly ukončeny kolem roku 1935. Slingerland byl první, kdo použil název „Black Beauty“. Dnes jsou extrémně vzácné a říká se, že jich existuje jen asi tucet.

 

 

V roce 1934 představil Slingerland své první laditelné tomy. Napnutí horní blány bylo možné za pomoci ladicích šroubů, ale spodní blána (rozuměj zvířecí kůže, kozí nebo prasečí byly O.K.) byla připevněna ke korpusu pomocí kobercových cvočků.

 

 

V roce 1935 Slingerland představil model "Broadcaster", tento model sice nebyl nikdy katalogizován, ale existoval jako předchůdce slavného modelu "Radio King". Korpus tohoto bubínku byl vyroben z masivního javoru s masivními zpevňujícími prstenci, obruče měly vyrytý název bubínku a zcela nové mušle dostaly název "Streamline", neměly však závitové vložky, ale závity pro šrouby byly přímo v těle mušle, což způsobovalo strhávání závitů, protože šrouby se závitem nejsou vždy v ideální ose. Broadcaster existoval i v kovové verzi, ty jsou však velice vzácené a existuje jen několik kusů. Brzy nastal problém se jménem, protože společnost Gretsch Drum Company používala název „ Broadcaster “ už od roku 1928, a tak koncem roku 1935 nebo začátkem roku 1936 byl Slingerland „vyzván“, aby opustil jméno Broadcaster. Název byl poté změněn na „Radio King“.

 

 

Řada bubnů Radio King se poprvé objevila v katalogu v roce 1936. Tyto bubny měly na obručích vyrytý výrazný nápis „Slingerland Radio King“. 

 

 

 

 

V roce 1936 se Gene Krupa, „král swingu“, stal prvním a nejslavnějším propagátorem Slingerlandu. Jeho fotografie se objevovaly v každém katalogu až do roku 1968. Krupovi je připisována zásluha, že dostal značku mezi přední producenty bubnů a je rovněž zodpovědný za zavedení plně laditelného tom tomu. Před rokem 1936 bylo možné tom tomy ladit pouze shora, což omezovalo rozsah ladění. Gene vyzval Slingerland, aby přidal laditelnou spodní blánu a dunivý „jungle beat“ se stal novým zvukem ve swingové hudbě. V té době se vyráběly mušle především pro snare, to zn. se závity z obou stran a proto lze vidět na prvních tomech tyto mušle.

 

 

 

Už první tom tomy měly korpusy, které byly vyrobeny z třívrstvého sendviče z mahagonu a topolu + zpevňující prstence z javoru. Tomy Rádio King se vyráběly v mnoha rozměrech: 10x6",11x7",12x8", 13x9",14x12" a 16x16". V té době už byly k dispozici i větší rozměry, ale ty nebyly v katalogu uvedeny, většina basových bubnů a větší tomy byly vybaveny 3-mi zpevňujícími prstenci. Hitem na trhu té doby byl malý buben Gene Krupa Model Radio King, šlo o masivní javorový bubínek s osmi ladicími šrouby a byl nabízen pouze ve velikosti 14x6,5". Bubny Slingerland se v letech 1936 až 1939 v designu příliš neměnily, ale v roce 1940  Slingerland představil bubínek Super Radio King. Tento buben byl vybaven novými mušlemi, který dostaly pojmenování "Super" a inovativní struník "Super snare". Mušle Super jsou téměř stejné jako dnes známé Beaver Tail, tedy bobří ocas, ale byly o něco větší a byly vyráběny pro tomy, pro basové bubny i snare. 

 

 

Během druhé světové války zavedla vláda USA omezení na výrobní použití základních materiálů, jako je mosaz a ocel, pro nepodstatné položky. V důsledku toho byly americké bubnové společnosti nuceny vyrábět bubny, které se skládaly pouze z 10 % kovových součásti. Slingerland zareagoval na toto "metalové embargo" řadou bubnů "Rolling Bomber", které měly dřevěné mušle z palisandru nebo ořechu. Tyto výrazné mušle spolu s javorovými masivními obručemi s výložkami z perlové fólie tvoří skutečné umělecké dílo. Výroba této serie trvala až do roku 1945.

  

 

 Prezident Slingerlandu H.H.Slingerland zemřel 13.března 1946. Jeho nástupcem se stal jeho bratr Walter Robert Slingerland.

 

 

 

Po skončení druhé světové války Slingerland pomalu obnovil klasickou výrobu bubnů, ale ty byly v podstatě stejné jako předválečné modely. Rozjezd po válce byl pomalý a tak trvalo několik let, něž se začaly objevovat nějaké inovativní prvky. Jedním z příkladů poměrně pomalého pohybu Slingerlandu směrem k modernizaci bylo umístění floor tomu do tzv. kolébek. Leedy už od roku 1938 používal přibližně stejné nohy pro floor tom, jaké známe i dnes, Slingerland se do soutěže zapojil až v roce 1947 a to přesnou kopii nohou Leedy a Ludwig & Ludwig. 

V roce 1948 představil Slingerland novou řadu hardware. Mušle Streamline nahradily nové mušle Beaver Tail. Byly sice designově identické s mušlemi Super z roku 1940, byly ale větší a byly instalovány na tom tomech a basových bubnech. Produkce fungovala beze změny až do roku 1953, cca v roce 1949 bylo změněno logo, kdy se ze štítků s mráčkového tvaru používaných v letech 20-tých, 30-tých i 40-tých změnil na oválný mosazný štítek, který se používal v letech 1951-1952.

 

 

V roce 1954 odešel prezident Slingerlandu Walter Robert Slingerland do důchodu a ve funkci ho nahradil H.H.„Bud“ Slingerland Jr.

 

 

Slingerland zcela změnili vzhled svých bicích a v roce 1955 byl představen nový hardware bubnů mušle Sound King. Futuristický styl dal bubnům Sound King jedinečný a modernější vzhled. Nový hardware obsahoval mosazné obruče Stick Saver a nové mušle Sound King. Okolo roku 1958 byly zavedeny do výroby vysouvatelné nohy basového bubnu, držáky na floor tomy a nově navržené T-šrouby pro ladění basového bubnu. Rané verze obručí ještě měly charakteristickou rytinu Radio King, cca v roce 1956 se od rytiny nápisu na obručích upustilo. Staré jednoduché obruče „Stick Chopper“ a mušle Beaver Tail již nebyly nabízeny na žádném bubnu Slingerland.

 

 

Bubny z tohoto období byly v podstatě stejné jako ty ze 40-tých let. Standardem zůstaly třívrstvé korpusy (mahagon a topol) s javorovými zpevňujícími prstenci. Basové bubny se v této době postupně zmenšovaly na velikosti 24x14", 22x14", 20x14" aby vyhověly novým trendům v jazzové hudbě.

 

V tomtéž roce (1955) Slingerland Drum Company koupila firmu Leedy Drum Company od společnosti Conn. (Conn byl vlastníkem Leedy a Ludwig bubnových společností od roku 1929.) 

 

 

Během roků 1957-58 je pro basové bubny a malé bubínky Slingerland zaveden nový mosazný odznak oválného tvaru.

 

Bubnové korpusy byly v podstatě stejné jako ve 40-tých let 20-tého století, nicméně javorové zpevňující prstence byly od roku 1958 změněny na tenší javorovou variantu. V tom samém roce byl zaveden i nový mechnismus strunění, který se jmenoval "Rapid Strainer", tato mechanika se pak používala do 70-tých let.

 

Na přelomu let 1959/1960 se továrna Slingerland přestěhovala ze svého místa v Chicagu v Illinois do Niles v Illinois. Jméno Radio King již nebylo používáno kromě studentského modelu Radio King. Tento bubínek měl korpus z třívrstvého korpusu a žádný charakteristický prvek slavné řady malých bubínků Radio King. V roce 1962 po 22 letech byla mechanika strunění "Super Strainer" („škeble“) nahrazena novým modelem "Zoo-Matic". Bubny vybavené touto novou mechanikou se nazývaly Artist models a měly korpusy z masivního javoru. (v roce 1970 byly modely Artist už vyráběny výhradně z třívrstvých korpusů). Sériová čísla byla nyní vyražena do každého štítku.

 

 

V období 1963-1966 se jméno Radio King znovu vrací na chromovaném bubínku. Tento buben disponoval pevným mosazným korpusem a vyráběl se ve verzích s 8-mi i 10-ti ladicími šrouby. V roce 1965 přibyl nový kovový bubínek s názvem Gene Krupa Sound King Chrome Snare Drum, který byl podobný modelu Radio King Chrome Snare Drum, ale byl vybaven mechanikou strunění Zoo-Matic.

 

 

Katalog z roku 1967 byl posledním, který měl na obálce fotku Gene Krupy. Zůstal tváří značky Slingerland až do své smrti v roce 1973.

 

 

Ve snaze konkurovat obrovsky populárním kovovým bubínkům Ludwig, modelům Supraphonic a Super-Sensitive Slingerland přidali svému korpusu novou mechaniku strunění, která připomínala paralelní struníky ze 40-tých let minulého století a bubínek dostal jméno "Super Sound King" a objevil se v nabídce v roku 1967.

 

 

V roce 1968 byl na trh uveden nový tom holder s názvem „Set-O-Matic" jehož součástí je centrální kulový kloub, což bylo na tu dobu obrovské zlepšení. V tomtéž roce se k firmě vrátil Buddy Rich, ten byl tváří společnosti už v letech 1937 až 1940 a nyní zůstal až do roku 1977.

 

 

 

Společnost následně měnila majitele (patřila mimo jiné i Gretsch, nebo Gibson) v některých obdobích dokonce vyráběla bicí nástroje s různými stupni kvality. 

 

V současné době vlastní značku Slingerland majitel DW Don Lombardi, který mezitím získal práva po 20 let výrábět bubny pod značkou Gretsch, tak si snad ani nemyslím, že by jeden vlastník toužil vyrábět "troje nejlepší bubny na světě". Poskládal Ivo Honajzer