Historie-Camco drums

GEORGE HENRY WAY -  je v Česku postava téměř neznámá, i když je člověkem, který byl pro svět bubnů a perkusí nesmírně důležitým. Na základě vlastních konceptů, které tento pán začal realizovat před téměř 100 (sto !!!) lety, si většina dnes známých značek vybudovala svou pověst a prestiž. George Way začal své bubenické dobrodružství před první světovou válkou, kdy začal pracovat jako technický inženýr pro Leedy, později Leedy & Ludwig. Po válce se téměř na deset let přestěhoval do Evropy, kde prodal přes desítku patentů na perkusní nástroje a tzv.vzorky jiným společnostem zabývajícím se výrobou perkusních nástrojů. V postatě nikdo neví jak dalece ovlivnil evropské výrobce, když se zde ve 20-tých letech minulého století objevil, jisté však je, že špičkoví výrobci jako Premier, Hayman, John Gray, Duplex, Sonor, Trixon a další se velmi inspirovali a okopírovali mnohé technické řešení z nápadů tohoto amerického designéra. Zde je nutné si uvědomit, že v této době nebylo patentové právo vymáháno tak, jako nyní a tak si mnoho významných „detailů“ bylo možné „vypůjčit“ bez větších následků. 

40-tá léta 20.století jsou pro George a Way časem, kdy se vrací do USA k Leedymu a zároveň podporuje Slingerland, Rogerse a několik dalších amerických producentů. Konečně, po letech zdokonalování svých vlastních dovedností, otevírá George Way v roce 1955 vlastní výrobu bicích pod názvem „Geo.Way Drums“ v Elkhartu ve státě Indiana. Jméno Camco se poprvé objevuje až o několik let později, když George přesune výrobu na předměstí Chicaga, tehdy zvaného Oak Lawn (dubový trávník). 

Zajímavostí je, že na začátku 60.let byla Camco malá společnost vlastněna Johnem Rochonem, která vyráběla hardware a různé kovové doplňky nejenom pro Georga Waye, ale i pro jiné bubenické továrny. V roce 1969 George Way umírá a jeho vdova prodává Camco společnosti Kustom (z města Chanute v Kansasu tzv.éra Chanute) (ano, jedná se o společnost Kustom, která vyrábí zesilovače a aparáty pro kytaristy v podstatě do dnes), tato firma, však nemá žádné historické základy se stavbou bubnů a tak je po dvou letech společnost znovu na prodej. Od roku 1973 se výroba Camco usadí v Los Angeles (tzv. éra Los Angeles), ale ani zde se novým majitelům nepodařilo obnovit ducha značky a vlivem neefektivních rozhodnutí Camco upadlo natolik, že v roce 1978 zaniklo. Výrobní linka byla uzavřena a zbylý majetek firmy šel do prodeje. Nutno dodat, že na konci 70-tých let bylo v USA už dost firem, které dosáhly světové proslulosti, nemusím připomínat značky jako Ludwig, Gretsch, Slingerland, Rogers, takže krach malé značky Camco svět v podstatě nezaznamenal a tak se uzavřela 17-tiletá historie firmy, která vyráběla na třech místech - Oak Clawn (přeměstí Čhicaga), Chanute (v Kansasu) a Los Angeles (v Kalifornii).

Nyní pár slov k samostatným érám: 

George Way - Elkhart, Indiana, 1956-1961

Továrna George Way v Elkhartu v Indianě začala výrobou malých bubnů, ale už po roce představila katalog nabízející široký výběr bicích sad, pochodových bubnů a příslušenství. Bubny měly třívrstvé pláště Jasper (s třívrstvými zpevňujícími prstenci) a byly dostupné v různých „perleťových“ fóliích a lakovaných úpravách. Bubny ve fólii a bubny s povrchovou úpravou duco byly uvnitř natřeny bílou barvou, zatímco bubny v odstínu dřeva byly uvnitř opatřeny bezbarvým lakem. Špičkové bubny Aristocrat měly Wayovy charakteristické mušle s názvem „Turret case“ a vysoké chromované obruče „double edge – double flange“ z pochromované mosazi. Následovala řada „Spartan“ bubnů měla stejné korpusy i mušle, ale s jednoduchými obručemi s klipy. Během krátkého trvání společnosti Geo Way Company (1956-1961) docházelo k neustálému zdokonalování konstrukcí bicího hardwaru, kdy se jednalo o změny u mechaniky strunění, změny ve vzhledu mušlí, či změny u nožiček basového bubnu. Katalog z roku 1961 oznámil další vývoj. Bubny nyní měly čtyřvrstvé pláště Jasper a řada bubnů „Spartan“ byla nahrazena řadou bubnů „Tuxedo“ se středovými mušlemi.

V roce 1961 G.Way ztratil nečekaně kontrolu nad svou společností a tak společnost Camco Drum Accessories Company expandovala do obchodu s výrobou bubnů. Může být obtížné přesně datovat bubny George Waye, protože datová razítka se v továrně nepoužívala, proto nejsou původní bubny George Way tak známé jako jejich potomci Camco. Ti, kdo je vlastní a hrají na ně, však vědí, že se jedná o excelentně znějící vintage bubny a jsou důležitou součástí bicí historie.

éra Camco Oak Lawn, Illinois, 1961-1971 smutný konec a nový začátek (na odznaku Oaklawn, na mezeru už nezbylo místo) 

Začátky bubnů Camco jsou postaveny na nešťastném konci bubenické společnosti George Way. George Way ztratil kontrolu nad svou společností na výrobu bubnů, což bylo způsobeno nepřátelským převzetí firmy Johnem Rochonem, který ihned G.H.Waye propustil. Původní Camco byla firma zabývající se výrobou bubnového hardware a příslušenství. Akvizicí společnosti George Way drum Company byly bicí přejmenovány na „Camco“. Charakteristický design George Waye se od té doby stal synonymem pro bubny Camco. Bubny ze začátku této éry byly v podstatě stejné jaké vyráběla společnost George Way. Tedy stejné korpusy Jasper se zpevňujícími prstenci a těžkými chromovanými mosaznými obručemi. V polovině 60-tých let společnost přešla na šestivrstvou (+ šestivrstvé zp.prstence) konstrukci korpusů. V tomto období docházelo k mnoha modifikacím ve vybavenosti bubnového hardware, proto mnohdy vypadá, že byly bubny upravovány, skutečností je ovšem ten fakt, že v té době používaný HW bubnů neměl vysokou kvalitu a proto byly voleny různé i jiné komponenty, dokonce i jiných v té době funkčních značek. Rovněž s výrobními čísly si nikdo hlavu nelámal. V této době se již používal odznak (logo) obláčkového tvaru s bílou barvou a zlatými nápisy. V roce 1971 byla společnost Camco prodána společnosti Kustom a výroba byla přesunuta do Chanute, Kansas. 

éra Chanute, Kansas, 1971-1973

Píše se rok 1971. Kustom Electronics, známá firma pro svou stejnojmennou řadu kytarových a basových zesilovačů, kupuje společnost Camco drum company a výrobu přesouvá do Chanute v Kansasu.

Příběh vypráví, že po koupi společnosti Kustom poslali dělníky do Oak Lawn, aby viděli, jak byly bubny vyrobeny. Očekávali, že najdou plány a výrobní postupy, ale nenašli nic konkrétního. Vzhledem k tomu, že kvalita výroby, kterou vidíme z éry Oak Lawn, je velmi vysoká, lze předpokládat, že tamní dělníci velmi dobře věděli, co dělají, jen se prostě se nikdy neobtěžovali dělat si poznámky, které by popisovaly výrobní procesy! Navzdory domněnkám, že soupravy Chanute jsou nějakým způsobem horší než bubny s odznakem Oaklawn, vidíme přesně tytéž šestivrstvé korpusy Jasper (se šestivrstvými zp.prstenci) a stejným hardwarem a tak to zůstalo po celou éru Chanute. Stručně řečeno, jsou to zhruba stejné bubny s jiným odznakem.

Přestože byla firma Kustom zavedeným hráčem v hudebním byznysu a měla mezinárodní distribuční kanály, překvapivě nevidíme bubny z éry Chanute mimo USA. Je pravděpodobné, že výrobní série pouhých dvou let byla příliš krátká na to, aby se toto dalo vybudovat. Kustom nebyla srdcem bubenická společnost a už po dvou letech od převzetí musela snížit své ztráty, které vyřešila prodejem společnosti Tomu Beckmenovi, který bubnové oddělení přestěhoval do Los Angeles. Velké změny byly připraveny!

éra Los Angeles, Kalifornie, 1973-1977

Tom Beckmen, který měl zkušenosti s byznysem, přemístil bubenickou společnost Camco do jejího posledního domova v Los Angeles. Vzkvétající hudební byznys i studiová scéna brzy ukázaly, jak dobrá je doba pro tento typ celojavorových bicích nástrojů. Nejdříve byl zajištěn nový zdroj korpusů, přestaly se používat korpusy Jasper, které nahradily nákupy u místní společnosti Keller shells. Korpusy byly vyrobeny podle podobných specifikací jako předchozí verze, tedy se 6-ti vrstvami javoru a 6-ti vrstvými zp. prstenci. Korpusy od Kellera působí vizuálně "čistěji" než ty od Jaspera. Jsou velmi hladké a javor má typicky velmi plavou barvu. Všechny bubny éry Camco LA se vyznačují čistým javorovým vnitřkem, protože se přestal lakovat bílý interiér u bubnů ve fóliích.

Bubny Camco LA měly ještě omezený výběr možností povrchové úpravy. Podle katalogu byly nabízeny pouze čtyři "přírodní" povrchové úpravy s laky a čtyři typy fóliování. Úložné hrany používané v této době se vyznačovaly plně zaobleným zadním střihem, který ve spojení s podměrečnými mušlemi vytvářel ještě větší "tympánový" efekt. Blány bubnů se volně vznášejí a umožňují bubnům "zpívat plným, kulatým tónem". Bubeníci z LA session jako Jeff Porcaro tíhli k tomuto zvuku. Camco LA zavřelo své dveře nadobro v roce 1977, kdy pan Beckmen dostal nabídku stát se vedoucím americké divize korporace Roland.

Způsob, jakým byla v tomto okamžiku rozdělena aktiva společnosti Camco, redefinoval moderní bubnový průmysl. Hoshino, mateřská společnost značky Tama, zakoupila název „Camco“ a práva k jeho použití na bubny a produkty související s bubny a vlastní tyto práva do dnešních dní. Technologie pro výrobů pedálů Camco, mušle, kování, držáky, nohy a další společnost Hoshino nezakoupila. Tyto aktiva zakoupil Don Lombardi z Drum Workshop a připravil tak půdu pro vznik společnosti DW drum Company. 

Krátce nato vyrobila firma Hoshino (Tama) několik bubnových linek s použitím jména Camco (ty, které šly na export do USA byly vyrobeny z amerických javorových korpusů, zatímco ty pozdější používaly japonské. Elvin Jones byl prominentním propagátorem této značky, ale bubny se na trhu nikdy neujaly. Rozdílně zareagoval trh na pedál Camco a jejich verze tohoto pedálu zaznamenala velký komerční úspěch.

Ironii je ovšem ten fakt, že v podstatě stejný pedál vyráběný firmou DW pod označením DW 5000 zaznamenal na trhu ještě větší úspěch. A právě tento úspěch dovolil firmě DW začít uvažovat o výrobě vlastní bubnové série.

Nejstarší bicí sady DW mají stejné šestivrstvé pláště a mnoho z nich má stejné držáky na tomy a nohy basových bubnů jako Camco LA. S největší pravděpodobností spotřebovávali stávající zásoby, které zdědili. Koncem 80-tých let DW přešli na korpusy Keller vlastní konstrukce – pětivrstvé + třívrstvé zpevňující prstence, zřejmě jim v té době firma Keller nedovolila výrabět s jimi patentovaných korpusů.

Camco a obecné povědomí o značce.....

Camco téměř úplně minulo rockovou hudební vlnu a pro svou propagaci získalo jen malou hrstku vysoce profilovaných rockových hráčů, jako byli Dennis Wilson z Beach Boys a Doug Clifford z Creedence Clearwater Revival. Tento "výpadek" v praxi znamenal, že značka pracovala pod trochu staromódním image a téměř jistě si tak zasela semena pro svůj pozdější zánik. Na sklonku kariéry na začátku sedmdesátých let v éře Los Angeles se bubny Camco s novým dizajnem staly preferovaným studiovým bubnem pro mnoho lidí, zejména na západním pobřeží USA, zde můžeme jmenovat především bubeníka slavných TOTO Jeffa Porcara, firma vyvinula i úsilí podpořit export značky a s určitým úsilím bubny udělaly dojem na tehdejší představitelé evropské scény zastoupené hráči jako Dave Mattacks (Fairport Convention) a Bob Henrit (Argent, The Kinks), asi největšího ohlasu dosáhly bubny Camco v koncertním filmu Alice Coopera Welcome To My Nightmare z roku 1975, kde hraje bubeník Pentti "Whitey" Glan, narozený ve Finsku, na soupravu Camco z éry " Los Angeles " v bílé barvě. Tato sada zaujala bubenickou veřejnost, protože oba basové bubny byly umístěny vodorovně, jako floor tomy. Povrchová úprava se stala známou jako „Alice Cooper White“. 

Bubny Camco jsou v současnosti nesmírně atraktivní pro sběratele i hráče a dosahují jedny z nejvyšších cen na trhu historických bubnů. Dokonce i nyní, desetiletí po uzavření společnosti, někteří současní hudebníci, jako vysoce hodnocený jazzový hráč Jeff Ballard, nebo britští bubeníci Chris Whitten a Jeremy Stacey nadále používají staré sady Camco. Myslím si, že v Česku, ale i na Slovensku se žádná souprava Camco nenachází (až na tu mou). Jak jste si právě sami přečetli, je zřejmé, že i "trpaslík" mohl ovlivnit bubnový průmysl zcela zásadně, bubnům zdar. Poskládal Ivo Honajzer 

a jak jim to hraje ?