Dřevo - materiály a konstrukce

 

Javor/Maple: přiměřené výšky i středy, mírnější a teplé basy, stanadrdizovaný zvuk používaný v mnoha oblastech hudby

Bříza/Birch: mírně silnější vyšky, mírně nižší středy, znělé basy, ostrý a průrazný tón

Mahagon/Mahogany: mírné výšky, hladké středy, teplé a bohaté basy, vibrující a zvučný

Ořech/Walnut: vyrovnané výšky, vyrovnané středy i basy, velký a teplý tón

Beech/Beech: měkké výšky, dobrý poměr středů, o něco méně basů, všestraný s poměrně rychlým dozvukem

Dub/Oak: výrazné výšky i středy, ostré basy, zvuk je citlivý a soustředěný

Třešeň/Cherry: více výšek, úderné středy a průměrné basy, jasný a citlivý zvuk

Bubinga: větší poměr výšek a středů, bohaté basy, citlivý a poutavý zvuk

Topol/Poplar: měkké výšky a středy, zvýšené, teplé basy, hladký, vyrovnaný tón

Jasan/Ash: je výrazný, teplé výšky a středy, průměrné basy, až hrdelní, teplý zvuk

 

Mimo dnes již standardní dřeviny vhodné k výrobě bubnových korpusů se už řadu let používají také exotické dřeviny. Dříve bylo v oblibě růžové dřevo (Purpleheart), které disponuje kompletním zvukovým spektrem, je velmi citlivé, se spustou poutavých nižších a středových frekvencí, kde výsledkem je živý, vynikající zvuk s ideálním dobou dozvuku. Problémem je ten fakt, že se tato dřevina nevyskytuje v potřebném množství a aby dosáhla posaných parametrů, musí být sušena přírodním vzduchem po dobu 25-ti let. Hodně používanými exotickými dřevy byly a občas ještě jsou staré stromy utopené v jezerech "The Great Lakes" na hranicích mezi USA a Kanadou), nebo staré dřevo podobně uchované ve státech Střední Ameriky. Z těchto dřevin se za pomoci parního napařování ohýbají ty nejlépe znějicí, masivní korpusy. V současnosti se stále tyto "utopené" tvrdé dřeviny vyhledávají a používají - nejčastěji je to matná červená, nebo žlutá bříza, různé druhy javoru, či hoduraský mahagon. Sečteno a podtrženo, dřevin vhodných ke stavbě korpusů je v přírodě cca 3300 druhů a tím je potenciál nových zvuků téměř nevyčerpatelný. Každý druh dřeva, z něhož se válcovitý korpus vyrobí, vytváří svůj vlastní, jedinečný zvuk. Pokud uvažujete o volbě soupravy s typizovaným zvukem, měli byste vzít do úvahy, jaký zvuk si vlastně přejete použít do stylu hudby, pro který nástroj hledáte a teprve potom se ponořit do charakteristik konkrétních dřevin s přihlédnutím k základním charketeristikám uvedených výše.

 

 

Ocel: čisté výšky, průměrné středy i basy, standardizovaný zvuk vhodný pro mnoho hudebních žánrů

Mosaz: otevřené výšky, středy i basy, hudebně velmi teplý a vibrující

Hliník: křupavé výšky, teplé, otevřené středy a basy v přiměřeném množství, pestrý a citlivý zvuk

Měď: zatlumené výšky, výraznější středy a basy, hlasitý a mocný zvuk

Bronz: zatlumené výšky, výrazné středy a basy, teplý a citlivý zvuk

Titan: čisté výšky a středy, "hranaté" basy, jasný a soustředěný zvuk

 

Z charakteristik jednotlivých kovů je zřejmé, že rozdíly jsou podobné, jako u dřevěných materiálů, je tedy logické, že zdánlivě neomezené množství kovových slitin, by nám mohlo poskytnoust stejně nemoezené zvukové možnosti, takže opět stejně jako o odstavec výše, je dobré si nejdříve uvědomit, jaké zvukové vlastnosti charakterizované u nejfrekventovanějších kovů používaných k výrobě korpusů mému stylu nejvíce vyhovují a tímto směrem se vydat.

 

 

Uhlíková vlákna: přiměřené výšky a středy, mírně teplé basy, suchý kontrolovaný zvuk

Akrylové: teplé výšky, středy i basy, silný a ostrý atak 

Sklolaminát: přiměřené výšky a středy, mírně teplé basy, soustředěný a kontrolovaný zvuk

 

Syntetické materiály byly poprvé použity pro výrobu korpusů asi před 40-ti lety, ale po dobu cca 30-ti let nebyly nikdy systematicky zkoumány jejich zvukové vlastnosti tak jako u dřeva, či kovů. Přesto bubny vyrobené ze syntetických materiálů produkují velmi čisté a vyrovnané frekvence, které odpovídají charakteristice kvalitního dřeva, nebo kovu a některé z nich jsou překvapivě univerzální, prosím nepřehlédněte je ani vy, až se budete rozhodovat.

 

 

korpus, který kombinuje dřevo s akryláten, nebo kovem, se na současném trhu občas objevují a říká se jim hybridní. Tyto kombinace materiálů budou samozřejmě produkovat své charakteristické zvuky, ale jsou schopny prosadit tyto charakteristiky v bubnovém korpsu. V praxi se ukázalo, že se nedá počítat s tím, že se tyto charakteristiky budou sčítat. Ve skutečnosti se ukázalo, že některé materiálové kombinace fungují lépe než jiné, ale také se ukázalo, že je velmi důležitý způsob, jakým je hybridní korpus konstruován - to je totiž zcela rozhodující pro dobrý výsledek. Obecně se dá říci, že když je korpus dělený, brání přerušení korpusu přenosu energie celou hloubkou korpusu a to je problém. Plyne z toho ponaučení, že slepá kombinace různých materiálů nemusí nutně znamenat, že výsledný zvuk bude mít hudební smysl.

 

 

bubnové korpusy jsou vyráběny několika způsoby. Pojďme tedy použít stejné schéma, jako jsme udělali v sekci materiály a uvidíme jaký vliv má stavba na výsledný zvuku bubnu.

překližkové: dlouhý dozvuk s dostatkem hlasitosti a různými základními toninami korpusu

z vertikálních bloků - Stave: krátký dozvuk a vyšší základní tónina korpusu

Steam-bent - ohnuté v páře: rezonující s dlouhým dozvukem a definovanou základní tóninou korpusu

z masivu - Solid: dlouhý dozvuk a vyšší základní tónina korpusu

ze segmentových bloků - Segment: krátký dozvuk, vyšší a  konkrétnější základní tónina korpusu

Zde na moment odbočíme a povíme si něco o vlastnostech výše popsaných technologií tvorby dřevěných korpusů.V mnoha diskuzích mezi bubeníky je velmi frekventovanou otázkou zda lépe hrají bubny z vrstvených korpusů, nebo z masivního dřeva, pravdou je ten fakt, že obě varianty mají své klady a zápory a nedá se jednoznačně říci, co je pro kterého bubeníka jednoznačně lepší a vhodnější. V níže uvedených odstavcích naleznete obecně známe výhody a nevýhody obou druhů konstrukce bubnu a opět zůstane jen na vás, co si z uvedeného pro sebe vyberete. 

---

 

odlévané - Cast: dlouhý dozvuk a vyšší základní tónina korpusu

stáčené: znělé s dlouhým dozvukem a definovanou základní tóninou korpusu

 

K těmto obecným vlastnostem je zapotřebí přičíst odlišné zvukové vlastnosti použitých materiálů, rozdílnost kostrukce (např. stáčené bubínky můžou být svařované, nebo bezešvé), materiály mohou být silné, nebo tenké. Síla materiálu se pak projeví na základní tónině korpusu (tenší materiály mají nižší základní tón, ty silnější mají základní tón zase vyšší)

 

A nakonec tady máme zpevňující prstence, kterými disponují mnohé dřevěné, ale dnes už i kovové korpusy. Hlavním účelem zpevňujících prstenců je obsažen v jejich samotném názvu - mají zpevnit a stabilizovat tenkostěnné korpusy. To souvisí především s technologiemi, kterými stavitelé bubnu zejména v 60-tých letech disponovali (v té době se i dekorační fólie lepily na materiál korpusu tzv. na ležato a tento sendvič se omotal okolo velice pevné, nad párou ohnuté výztužné obruče, takže nalepená fólie prochází společně s dřevem korpusů dovnitř korpusu). S příchodem vysokotlakých lisů, které dokážou vyrobit dokonale kulaté a velmi pevné válce, pozbyly zpevňující prstence smysl (samozřejmě mimo ultratenké korpusy, které by byly pevnostně a tím pádem i tónově nestabilní).

Zpevňující prstence jsou dnes rozhodující při výsledné tonální charakteristice korpusu - čím silnější prstenec je, tím konkrétnější a soustředěnější je výsledná rezonance.

 

Jak můžete sami z uvedeného vypozorovat, tónové možnosti korpusů jsou prakticky nekonečné a i když je popsaným skutečnostem nutné zohlednit ještě mnoho dalších ovlivňujících prvků jako úložné hrany, samotný hardware bubnu - mušle, ladicí obruče, různé druhy uchycení, různé druhy blan, různé druhy strunění malých bubínků, tak si myslím, že i tak díky informacím výše bude vaše povědomí o tom, jaký nástroj vlastně hledáte o něco větší.

 

Bubnům zdar, za pomoci mnoha zdrojů a pramenů Ivo Honajzer