_R_52.Ludwig, BD22, T10, 12, F14, 16, SD14

Popis

Ludwig - velká repase, BD22,T10,12,F14,16,SD14 - asi zatím největší "rekonstrukce, oprava, repase", či jakkoliv to nazveme, kterou jsem udělal.

Soupravu vyrobenou z originálních velmi starých komponentů opravenou tak, aby odpovídala současným parametrům jsem plánoval dlouhé roky a nakonec zasáhla, jak už to bývá náhoda. U své továrny na bubny (5x4m) mám samozřejmě i sklad na korpusy, hardware a ostatní,(3x3m) který sdílím se zavařeninami mé drahé manželky. (taky tam mám koutek na víno, které mám rád) Jednou jsem si všiml, že u připravovaných repasí starých Ludwigů jsou korpusy, které mají mahagonový interiér bubnu, čož v praxi znamená, že se jedná o korpus mahagonovo / topolový, kdy obvyklá vrstva javoru nebyla použita. Korpus je tedy složen z afrického mahagonu / topolu a afrického mahagonu v interiéru, v naprosté většině zapatlaného bílou barvou. (korpusy Ludwig z let velmi dávných bývají v drtivé většině konstruovány jako třívrstvý sednvič se zpevňujícími prstenci z masivního javoru, kdy jsou samotné korpusy složeny v pořadí  africký mahagon / topol a US maple, tedy javor v interiéru bubnu)

Zvuk korpusů bez přítomnosti javoru je o něco temnější, kulatější a basovější. Prohledal jsem své tzv. projekty a dal si stranou korpusy TT 12", FTT 14" a 16" a SD 14", které byly výše popsané konstrukce, ve chvíli, kdy jsem objevil korpus 13 x 9" ze zcela obrácené kontrukce, tedy US maple / topol / africký mahagon v interiéru (byl to korpus, který jsem se rozhodl přetavit do rozměru 10 x 8" ) úplně jsem zajásal, protože přítomnost javorové vrsty u tak malého korpusu je rozhodně plusová, přitom zůstal zachován mahagonový interiér bubnu.

Stačilo vybrat ten nejlepší korpus pro kopák, vybírat jsem mohl asi ze čtyř skladových korpusů, vybraný korpus je klasického složení, tedy s javorovým interiérem. Takže vybráno bylo a mohl jsem se pustit do práce. Nejdříve tedy zmenšit 13-tku na 10-tku, jde to a je to to skoro brnkačka, jen se korpus rozebere a zase složí do menšího průměru, děkuju manželce za zapůjčení zavařovacího hrnce.

Na ostatních bubnech to už byla klasická mravenčí práce umocněna tím, že africký mahagon je měkká dřevina a dostat dolů tu zatracenou bílou barvu napatlanou v nemalém množstvím je práce, která si vyždauje, čas, trpělivost a ochotu s bubnem nezatopit.

Podobně to je i s fóliemi z minulého století, které sice díky přítomnosti celuloidu vypadají mnohem atraktivněji, než fólie současné, které jsou už bez zakázaného celuloidu, nicméně hoří a hoří a to velice snadno a rychle. Fólie sundávám zásadně jen v létě a to na zahradě v blízkosti svého okrasného jezírka, kam hážu hořící korpusy.

Taky lepidlo, používané v těch letech je odporně hnusný sajrajt a když se mi ho za pomoci litrů toluénu a speciálních škrabek podaří sundat, je na čase otevřít láhev dobrého vína a započat technologickou pauzu, po kterou nechci ty zatracené hnědé válce půl roku ani vidět.

S příchodem zimní, dílenské sezóny následují stanadardní operace broušení a lepení, které se opakuji v mnoha vlnách a mnohdy nemají konce, pokud toto všechno zvládnu, nechci "projekt" opět půl roku ani vidět.

A jsem zase o rok starší a za odměnu mě čeká práce nemilá a nervydrásající, což je lepení fólie. Tato práce je hodně o nervy, protože fólie je drahá a to hodně, přičemž každá chyba v procesu bývá po zásluze krutě potrestána ( vím o čem je řeč), takže, nalepit, zalisovat, ořezat fólii a můžeme směle pokročit k další ruční operaci k doladění úložných hran, ty musí být srovnány jak v úhlu, tak i v rovině, což je poměrně dřina, protože zpevňujicí prstence z masivního javoru jsou tvrdé jako ocel a ukazují smírkovému papíru zdvižený prostředníček dlouho a rády.

Máme srovnáno, takže si najdu roky schovaný, ale kus po kuse vyleštěný starý hardware bubnů a během montáže budu doufat, že jsou všechny závity v pořádku a našroubování všeho toho železa proběhne bez dalších komplikací, což se stává málokdy, protože i tyto součástky se prostě lety pokazí, v tom případě je dobré mít skladem něco, kdyby něco.

Samostatným problém k řešení byla otázka, zda použít orginální tom holder a s ním spojený BD bracket umístěný v korusu BD (díru po něm jsem už pečlivě vyplnil části starého korpusu), rozhodl fakt, že originál TH Ludwig je sice krásný, ale v praxi téměř nepoužitelný, protože jeho nastavení je nepraktické a je v mnoha ohledech prostě nefunkční. S tím byla spojena i otázka jak uchytit tomy, logo je na každém bubnu jen jedno a v případě variability ustavení tomu je v případě změny pozice bubnu logo na odvrácené straně, což prostě není dobré, rovněž díry po tom bracketu (ty jsou zatmeleny dvousložkovým dřevotmelem) jsou na místě, které se už po modernizaci nehodí atd. atd. rozhodl jsem se proto použít plovoucí uchycení úchytem z vlastní produkce (i když Ludwigovsky neznačkových DC Custom drums) doplněné o skvělý tom bracket Tama, ano mohl jsem dát orig. tom brackety Ludwig, ty mám k dispozici, ale ta Tama je prostě boží, část tom bracketu zůstavá součásti stojanu a buben se pouze zajistí pousunutím plastového tlačítka z pozice ON do pozice OFF, prostě super, tak tedy proto. 

No a o je téměř vše, možná budě někoho zajímat co ještě všechno není originál Ludwig, tak tedy mimo obruče, ty jsou nové o síle 2,3 mm a to především proto, že po provozu cca 50-ti let jsou původní obruče většinou nepoužitelné a ladicí šrouby, ty sice originál mám, ale nové mají 100% závity a taky si myslím si, že to nemůže ničemu vadit, samozřejmě mimo BD, kde jsou křídlové ladicí šrouby, málem bych zapoměl totéž platí o obručích BD, mám sice originály, ale jsou za ty roky natolik rozbité (téměř vždy), že dávám přednost novým, javorovým.

Závěrem pár slov k častým diskuzím, zda hraje pouze originální nástroj, na kterém nikdo nic neopravoval, kdežto repasované bubny už tak dobře nehrají. Odpověď vám přímou nedám,  na tuto otázku si musí najít odpověď každý sám ve svém hudebním cítění a vnímání, rozhodně však vím u repase s číslem 52, že bubenické dělnictvo napříč planetou pracovalo dobře i špatně, bývá to kus od kusu a na některých bubnech bývá vidět, jak moc se jim pracovat nechtělo. Taky např. lepidla živočišného původu (klíh) ztrací lety svou schopnost lepit a vydrolují se, čímž buben ztrácí svou konstrukční pevnost a tím i schopnost rezonovat.

Dále je zcela zásadní rozdíl v technologickém vybavení, protože o vybavení, které mám doma v amatérské dílně se americkému dělníkovi v kterékoliv továrně na bubny v 60-tých letech minulého století ani nezdálo a vo tom to je, jak já říkám s oblibou "vždyť já to po nich v podstatě jenom dodělám !!! "

Dělám proto pouze opravy z vlastních bubnů, kdy mohu přijmout za svou práci odpovídající zodpovědnist, smyslem mé práce je vrátit na pódia nástroj, který by už jinak většinou prošel jen spalovacím procesem i když se mi už stalo, že se z potenciálního vraku nakonec vyklubal nástroj, který mohl zůstat zachován v původním stavu ( např. tento) a nemusel projít jinak nutnou nákladnou a pracnou rekonstrukcí. Přátelé bubnům zdar a díky virovém domácímu vězení jsem měl konečně trochu více času o své práci napsat pár slov.

REPORTÁŽ z prováděných prací ZDE (Pozor, soubor je velký, bude to chvíli trvat, než se načte)

souprava je již u nového majitele, kterým je Lukáš Pavlík hrající ve skupině Chinaski, bubny prošly náročným vstupním testem při streamovaném koncertu kapely dne 17.5.2020, na který se můžete podívat níže